Prestiž univerzity se odráží na školném - Lidové noviny, 11.5. 2012

Článek srovnávající situaci s poplatky za studium na vysokých školách v USA a ČR. Kam zavedení školnéno u nás povede? PDFko najdete zde...  Lidovky 11_5_2012.pdf (476,7 kB)

Původní znění bez redakčních úprav a mezititulků.

Z pohledu průměrného Američana vypadá česká debata o reformě vysokých škol značně nesrozumitelně. Je to tím, že Spojené státy neprošly fází zbytnění sociálního státu, jako Evropa po druhé světové válce. Američané vždy považovali školné za investici do své osobní prosperity, nikoliv do prosperity státu, jak o tom stále mluvíme v Čechách.

Ve Spojených Státech platí rovnice, že když se za vzdělání platí, musí se vyplatit. Říká se tomu návratnost investic a platy vysokoškolsky vzdělaných lidí tomu odpovídají. Pokud zapíšete dítě do soukromé střední školy, připravte se na částky kolem deseti tisíc dolarů ročně a více. V některých státech je základní školství na vynikající úrovni, jinde je tak slabé, že rodiče dětí platí za soukromé školy už od první třídy.

Podobně to funguje s univerzitami. Státní univerzity přijímají studenty s trvalým pobytem v příslušném státě a vyžadují zlevněné školné od pár tisíc do desítek tisíc dolarů ročně. Pokud student bydlí v jiném státě nebo se přihlásí na soukromou univerzitu, musí zaplatit od dvaceti do třiceti tisíc za rok.

Málokterá rodina si může takovou sumu dovolit a ještě přispívat dětem na kapesné a životní náklady. Úlevy přicházejí ve formě prospěchového a sportovního stipendia a půjček na dlouhodobý úvěr splatný až po dokončení školy. Nebo se potenciální studenti nechávají naverbovat do armády. Například Air Force vám za tři odsloužené roky poskytne nevratnou půjčku na školné do výše 35 tisíc. Ať už mají studenti bohaté rodiče, nebo dostanou prospěchové stipendium, je pravděpodobné, že skončí univerzitu s dluhem sto tisíc dolarů nebo víc a splácejí ho ještě po letech zaměstnání. Taková situace je v USA normou.

Pokud má rodina tři děti a všechny se rozhodnou studovat Master of Science (M.S., ekvivalent našeho Mgr. a Ing.), musí si vyčlenit z rodinného rozpočtu půl milionu dolarů, což je cena  nového, poměrně luxusního domu v okolí Bostonu. Poplatky za školy se rychle stávají neúnosnou zátěží rodinného rozpočtu.

Pokud student pokračuje ve studiu doktorátu (Ph.D.), školné se už neplatí. Respektive si ho studenti odpracují jako učitelé (TA, teaching assistant) nebo jako pomocná vědecká síla (RA, research assistant). Pokud český student touží studovat doktorát v USA, musí se připravit na skromný příjem zhruba dvanáct tisíc dolarů ročně. V Bostonu to nestačí ani na bydlení. Studenti se většinou složí a ve čtyřech si pronajmou byt se dvěma ložnicemi. Koupelna je však jen jedna, a tak musejí skousnout to, že Indové mají jinou představu o osobní hygieně (pořád pálí vonné tyčinky), a že si jejich čínský kolega každý večer zabere vanu na hraní s gumovými kachničkami.

Z výše uvedeného vyplývá, že když Američané zaplatí tolik peněz za školy, musí to zpětně vyvolat tlak na mzdy. Bylo by neekonomické utrácet čas a peníze za studium, kdyby za to člověk nedostal odměnu! V oboru chemie, kde autor tohoto článku pracuje, jsou relace platů následující: Bakaláři mohou získat nástupní plat asi padesát tisíc ročně, Master of Science o pět až deset tisíc víc a Ph.D. kolem devadesáti tisíc dolarů ročně. Jak jste si všimli, je v USA běžná praxe uvádět plat ročně, nikoliv za měsíc, jako v Čechách. Uvedené odhady platí v Massachusetts a chemickém sektoru průmyslu. Mzdy v Kalifornii bývají vyšší, v Alabamě nižší.

Zajímavé je, že s rostoucí praxí a postupem na služebním žebříčku se rozdíly v platech pro různé vzdělání nestírají, ale zvýrazňují. Není neslýchané, že bakaláři pobírají kolem sedmdesáti, M.S. kolem sta a platy Ph.D. se přehoupnou přes sto třiceti tisíc dolarů ročně.

Chabou útěchou pro současné české studenty je, že po zavedení školného se dá očekávat vývoj podobného platového rozvrstvení i v Čechách. Říkám chabou útěchou, protože podle vzoru USA se dá očekávat, že podobně bude postupně narůstat i školné.

 Častou námitkou proti reformě českých vysokých škol je obava o akademickou nezávislost univerzit. Jak známo, třetinu členů nově plánované rady vysoké školy (rozhodující o chodu univerzity) má navrhovat ministr, potažmo vláda. Údajně hrozí, že politicko-průmyslová lobby získá na školách nepřípustný vliv a bude si navzájem rozdávat tituly. Z pohledu Američanů je i tato obava obtížně pochopitelná. Nefinancuje české vysoké školy a její učitele stát a vláda? Univerzity jsou tedy finančně zcela závislé na možnostech státní pokladny a rozmarech politiků. I Plzeňská právní fakulta končí, zatrhla jí to akreditační komise zřízená státem.

Americké univerzity získávají více než šedesát procent prostředků na výzkum ze soukromých zdrojů. Zdroje na provoz plynou z licencí patentů, darů absolventů, školného a u těch státních ze státního příspěvku. Průmyslová lobby je na školách vítána jako zdroj peněz. Univerzity mají celá oddělení, která lákají investory. Pouze v okamžiku, kdy univerzita získá dostatečné prostředky na svůj provoz a rozvoj, stává se ”nezávislou”.

Za nejhorší krize v letech 2009-2011 banky v USA omezily půjčky na školné. Zároveň s tím univerzity dále vyšponovaly školné. Mnoho studentů nejprestižnějších univerzit Břečťanové ligy se vrátilo na své státní univerzity. Je vidět, že ani systém bohatých Spojených států nefunguje bezchybně. Přesto produkují americké univerzity vědu nejvyšší úrovně. Není to tím, že odsávají nejlepší mozky z celého světa. Spíš tím, že americký systém pobídek a promyšlený systém financování vědy z mladých studentů vynikající vědce tvoří. V žebříčcích nejlepších vzdělávacích institucí figuruje v první dvacítce sedmnáct univerzit z USA (sestavila Jiao Tongská univerzita, Šanghaj, 2004). Novější průzkum španělského Centro Superior de Investigaciones Científicas z roku 2008 uvádí na prvních dvaceti čtyřech příčkách pouze univerzity z USA.

V Americe se prestiž školy odráží v úspěšných absolventech, profesorech a nositelích Nobelovy ceny. Motivace vzdělávacího průmyslu je jasná: Čím vyšší prestiž, tím vyšší školné mohou ze studentů dostat. O posvátnosti akademické půdy a vyšším poslání se moc nemluví. Školy řídí jejich manažeři jako obyčejný (lukrativní) byznys.

V Čechách je vzdělání téměř zadarmo a univerzity prestižní nejsou. Přiznejme si to, ani Karlova univerzita nemá valný lesk. Na žebříčku stovky nejlepších evropských univerzit nefiguruje a ve zmíněných světových žebříčcích je kolem třísté až čtyřsté pozice. Od studentů a absolventů školy nic nedostanou, všechno musí utáhnout stát.

Strany a vláda deklarují, že vzdělání se společnosti v budoucnu vyplatí. Autorovi tohoto článku se vyplatilo. Bez dluhů za školné vycestoval a pracuje v USA. Možná je to chyba systému a studenti odcházijící pracovat do zahraničí by měli náklady za získané vzdělání státu vrátit. Jenže kdo určí hodnotu vzdělání, když jsou školy zadarmo? Je to začarovaný kruh.

Cítím sympatie ke studentským protestům. Studenti tuší, že se jejich peníze v systému rozpustí, aniž by to školám prospělo. Zároveň však vidím, že demografická pyramida postavená na špičku, je neúprosná. Bojuje s ní Česko i USA. Sociální stát, úžasná vymoženost moderní doby, přestává fungovat. Většina mladých lidí studuje a nedostává příjem, ze kterého by platili daně. Stále početnější generace využívá důchod déle než kdykoliv v minulosti. A při tom slábne střední generace plátců daní. Pokud od vlády požadujeme vyrovnaný rozpočet, má jen tři možnosti. Omezit výdaje (zmrazí důchody), zvýšit existující daně, nebo najít nové zdroje peněz (školné). Nejschůdnější se je zřejmě poslední možnost.

Vláda zjevně doufá, že mladým nezávisle myslícím lidem přinese jejich vzdělání osobní prosperitu. A oni potom dostanou chuť zvrátit demografickou nerovnováhu zpět do normálu.