Arizona
Zkrácená verze kapitoly vyšla v časopise ČD pro vás (3/2017) s doprovodnými fotografiemi Jessicy Fridrich a Renaty Gilarové. Plnou verzi přetiskuji tady. Pod textem jsou ukázky ze zdařilé grafické podoby časopisu.
Část čtrnáctá: Je Arizona správných mužů zóna?
Arizonu jsem poznal poměrně dobře jak pracovně, tak i v rámci rodinné dovolené. V populární písni se zpívá, že je to správných mužů zóna a něco na tom je. Pokud uvažujete o výletu do USA, Arizonu vřele doporučuji. Užijete si spoustu exotiky, jakou v Čechách nemáme. Například to, že hranice jsou narýsované podle pravítka. Za pozornost stojí pravý horní roh, kde stát sousedí s Utahem, Coloradem a Novým Mexikem. Pravoúhlý průsečík hranic se stal turistickou atrakcí. Když se postavíte na všechny čtyři, každá vaše končetina se octne na území jiného státu. Mají tam pro tento účel plaketu, nezapomeňte se na ní vyfotit.
Arizona leží na jihozápadě USA, což naznačuje, že má poušťnatý charakter. Na velké části státu se rozprostírá Sonorská poušť známá z filmů (Vlak do Yumy). Ze západní strany je orámovaný Kalifornií a Nevadou, ze severu Utahem, na východě Novým Mexikem a z jižní strany sousedí s původním Mexikem, které o Arizonu přišlo ve válce s USA v devatenáctém století. Přestože má Arizona čtyřikrát větší plochu než Česká republika, žije tam jen 6,4 milionů obyvatel (r. 2014). Názvy krajů Apache, Navajo, Yavapai, Yuma a Mohave prozrazují, že odtud pocházejí indiánské kmeny. Indiáni dnes tvoří jen šest procent obyvatel a žijí v metropolích Phonenixu (čti Fínyxu) nebo Tusconu (Tůsonu). Mimo tyto dvě velkoměsta je zbytek Arizony řídce osídlený, pokrytý jen kaktusy a neuvěřitelně fotogenickými skalami.
Arizonu objevili v šestnáctém století Španělé při hledání zlatého Eldorada. Američané o vyprahlou poušť dlouho nejevili zájem. Do pouště se vydávali hlavně prospektoři a vojáci honící Apače. Teprve když americká armáda v letech 1861-1886 konečně udolala Geronima a šoupla ho za katr, pardon do rezervace, mohl se rozvinout průmysl, hlavně těžba stříbra a mědi. I když do Arizony kvůli tomu přivedli železnici, až do začátku dvacátého zůstávala pohraničím, kde dávali kojoti dobrou noc. Byla přijata do Unie až skoro jako poslední stát v roce 1912. Po ní získaly státnost už jen takové výspy jako byly Aljaška a Havaj. Něco z pohraničního charakteru přetrvává v Arizoně dodnes. Přes bídně chráněnou hranici stále do USA pronikají ilegální přistěhovalci z Latinské Ameriky. O tom později.
Turistické společnosti lákají návštěvníky do Arizony hlavně na národní parky Grand Canyon, Petrified Forest, nebo Organ Pipe Monument Park. To však nejsou zdaleka všechny atrakce. V Arizoně najdete neuvěřitelně barevné skály, obří kaktusy a u cest zkamenělé stromy. Můžete navštívit historická indiánská puebla, divočinu a také najít s detektorem kovů svůj zlatý nugget. Ať už jste fotografové, milovníci hadů, nebo amatérští geologové, Arizona si vás získá.
Zde musím vyslovit varování. Pokud chcete do divočiny zatáhnout i vaši manželku, uvědomte si, že prospekty cestovních společností nepodávají kompletní informaci. Kromě pozitiv existují i důvody, proč Arizoně obloukem vyhnout. Proto jsem sestavil následující seznam pro a proti návštěvě státu. Třeba vám to pomůže jako vodítko.
Důvody pro návštěvu:
1) Arizona má pohlednou vlajku s červenými a zlatými pruhy znázorňujícími západ slunce v poušti. Je to trefné, protože tak fantastické rudozlaté západy jinde nenajdete. Kovbojové cválající v závěrečných titulcích westernů do krvavého slunce není faleš dotažená filtry technicoloru. V Arizoně je to skutečnost.
2) I v nejtužších zimních měsících se teploty ve Phoenixu pohybují kolem příjemných dvaceti stupňů. Rozhodně lepší počasí, než mrznout na lyžovačce v Alpách.
3) Pokud volíte mezi subtropickou Floridou a Arizonou, pro poslední zmíněný stát hovoří fakt, že tam není nesnesitelně vlhko a nekoušou tam komáři.
4) Státní květina Arizony je překrásný květ saguaro kaktusu. Fantastické kaktusy pokrývají celou jižní část státu.
5) Většina státu je řídce osídlená. Za laciný peníz si můžete pronajmout haciendu, poslouchat hvízdání větru a z verandy sledovat západy slunce.
6) Pro geologa je Arizona zaslíbenou zemí. Ohnivé opály. Zkamenělé stromy. Fosílie všeho druhu. Měď. Zlato. Krajinu nikdy neohladily ledovce, modeloval ji jen vítr a řeky, takže vypadá jako učebnice geologie.
7) Milovníci Karla Maye ocení, že indiánské rezervace zabírají plochu srovnatelnou s rozlohou České republiky a bydlí tu Apači.
8) Státním symbolem Arizony je jednočinný Colt ráže pětačtyřicet.
Důvody proti návštěvě Arizony:
1) Západ slunce je hezká věc, ale kromě dvou velkoměst v Arizoně chcípl pes. Pokud jste městský typ a řízení auta s náhonem na čtyři kola divočinou vás nebaví, nechte si návštěvu ještě projít hlavou.
2) V letních měsících se teploty ve Fénixu pohybují od žhavých třiceti k nesnesitelným čtyřiceti stupňům. Nespasí vás ani mexický klobouk s ochranným faktorem SPF 100. V těchto měsících je výlet na alpské ledovce lepší volba.
3) V Arizoně na rozdíl od Floridy nekoušou komáři, ale chlupaté tarantule velikosti mexického dolaru. Nemluvě o hojných chřestýších a škorpiónech.
4) Saguaro kaktus kvete pěkně, ale je to mrcha vysoká jako borovice. Po týdnu mezi saguáry se vám po borovicích začne stýskat.
5) Většinu státu tvoří poušť. Když vám klekne auto a mobil, máte velkou šanci následovat je do věčných lovišť.
6) Pro geologa je Arizona zaslíbenou zemí. Jenže když si potřebuje odskočit, musí si vydupat široký kruh vegetace. Všechny pouštní rostliny mají ostny a schovávají se v nich chřestýši, kteří vás s chutí kousnou do prdelky.
7) Pokud jste bydleli v severních Čechách, blízkost indiánských rezervací vás nenadchne. Realita života indiánů v USA se od Chánova moc neliší.
8) Státním symbolem Arizony je jednočinný Colt ráže pětačtyřicet.
Byli jste varováni a já mohu začít s doporučením na výlety. Pokud zamíříte do Grand canyonu, plánujte návštěvu spíš v rozmezí jara až podzimu. Národní park – jižní okraj – je sice otevřený celoročně, ale náhorní plošina leží v nadmořské výšce srovnatelné s vrcholy Vysokých Tater. Počítejte s tím, že v Grand canyonu v zimě sněží a mrzne. Ne že by fotky zasněženého kaňonu nebyly divukrásné, ale může se stát, že vám prochumelí celá dovolená a oranžový pískovec v tom bílém svinstvu vůbec neuvidíte. Pokud máte čas jen v lednu, zvažte alternativní možnost prohlídky. Některé cestovky sjíždějí řeku Colorado na raftu a nabízejí pohled na kaňon zdola. Řeka teče v závětří v nadmořské výšce kolem sedmi set metrů. Klimatické podmínky jsou tak příznivé, že řeku kolem vánoc sjíždějí skauti (v neoprénech).
V letních měsících doporučuji zůstat na okrajích kaňonu. Ke vzdálenějším vyhlídkám vás dopraví autobusy (zadarmo) a je tam příjemný větřík, zatímco dole na vás čeká vražedné vedro a minimum vodních zdrojů. Pokud se přesto odhodláte pro sestup, doporučené množství vody na cestu je osm litrů na hlavu. K řece na otočku to zvládne během jednoho dne jen triatlonec, pro běžně trénovaného jedince je výlet záležitost na dva dny. Přespání u řeky je nutné zabukovat dlouho dopředu, nebo se nebát tarantulí a bivakovat někde skrytě mimo dohled rangerů.
Grand canyon je zamořený turisty, ale stále nabízí spoustu intimních zážitků. Jeho rozloha je tak velká, že si vždycky najdete místečko jen pro sebe. Nebo můžete vyrazit na prohlídku v noci, jako já. Když jsem se s bušícím srdcem propletl lesem až k neviditelnému okraji propasti, čekalo mě nesmírně čisté hvězdné nebe. Ve světle vycházejícího měsíce jsem dotápal k hraně kaňonu a udělal pár fotek s dlouhou expozicí. Fotky měly velké zrno, ale dolů jsem nespadl a zážitek z noční výpravy si budu pamatovat až do smrti.
Kromě medvědů, jelenů, kojotů a další havěti můžete v Grand Canyonu potkat i znovu vysazené kondory. Jednoho z nich se nám podařilo spatřit ráno pod Mather pointem Vypadal jako třímetrový pterodaktylus a byl podobně ošklivý. Zatímco moje žena cvakala fotoaparátem, mě zaujal zvuk plastu. Pterodaktyl držel ve spárech polyetylenovou láhev a snažil se ji pozřít. Bohužel, opeřenci často uhynou na následky plastové diety. Dilema, jestli zasahovat do krutého řádu divočiny jsem dlouho neřešil. Číselná visačka na kondorově křídle mě přesvědčila, že přírodnímu výběru je dávno konec. Tak jsem po něm metnul kamenem o velikosti půlcihlovky a on se vrhnul ze skály. Nad vrcholky stromů pád vybral a PET flaška mu vyklouzla ze spárů. Žena mi ani nevynadala, fotky kondora s rozepnutými křídly byly rozhodně lepší, než když dřepěl na zemi jako slepice.
Dalším místem v Arizoně, které byste neměli minout, je Meteorický kráter. Má průměr přes kilometr, je hluboký sto sedmdesát metrů a leží na konečné asfaltky asi šedesát kilometrů na východ od Flagstaffu. Za hranicí parku můžete pomocí silného magnetu pořád najít úlomky meteoritu. Kopáči se na dně kráteru léta snažili vydolovat masívní kus železa, ale marně. Meteorit zřejmě explodoval a rozdrobil se na miliony malých střípků. Po těžařích na dně dodnes zůstaly zbytky důlních konstrukcí.
Další geologickou pozoruhodností je národní park Petrified Forest (Zkamenělý les). Obrovské stromy leží na povrchu poště a vypadají, jako by je někdo právě rozlámal. Dřevo nahradil oxid křemičitý přičemž zachoval morfologii kmenů i s kůrou a letokruhy. Mineralogicky se zkameněliny řadí mezi odrůdy křemene jako jaspis, chalcedon a achát. Parkový řád vás nabádá, abyste úlomky stromů nesbírali a radím poslechnout. Jednak rangeři na výjezdu z parku občas podezřelá vozidla zkontrolují, a kromě toho za hranicí parku můžete najít lepší kousky. Nebo je koupíte v některém obchůdku a pěkně vyleštěné. Domorodci často v poušti těží na vlastním claimu s bagrem, vyhrabávají obrovské kusy a prodávají je za za lidovou cenu.
Fotografy víc než zkamenělé stromů zaujme Antilopí kaňon, atrakce nedaleko městečka Page. Je to jeden z nejmalebnějších přírodních výtvorů, jaké jsem kdy viděl. Úzkou průrvu v barevném pískovci vyhloubily povodně, které se v poušti občas vytvoří po průtržích mračen. Kaňon není velký ani hluboký, ale garantuju vám, že fotkami zaplníte alespoň dvě alba. Pokud se zapíšete na speciální fotografickou výpravu, nezapomeňte si stativ, světla uvnitř není nazbyt ani pro moderní digitální foťák.
Přírodních atrakcí v divočině je hodně. Vermillion Cliffs National Monument je podle znalců perla Arizony, stejně jako skalní útvary Wave, Coyote Buttes, White Pocket a Buckskin Gulch. Na mnoha místech však musíte mít propustku do divočiny a Jeepa s náhonem na čtyři kola. Z těchto důvodů jsou pro běžnou turistiku těžko dostupné.
Poslední atrakce, o které se chci zmínit, je Organ Pipe Cactus National Monument. Je to park nedaleko mexických hranic, kde kromě saguára rostou „varhanové“ kaktusy, které daly parku jméno. Vydali jsme se tam v roce 2013, v době zvýšené ilegální imigrace. Cestou na jih jsme zahlédli několik kontrolních čekpointů s policisty, ale nevěnovali jsme jim pozornost. Byla to chyba, která se nám vymstila.
Jako na jiných místech Arizony se v parku vyplatí Jeep nebo alespoň vozidlo s vyšším profilem. Od návštěvnického centra vybíhají do hor prašné stezky, které se pěšky zvládnout nedají. Jsou desítky kilometrů dlouhé a venku je většinu roku přes třicet stupňů ve stínu. Za intimní seznámení na obřími pichláči však výlet rozhodně stojí.
Když jsme po několika hodinách vraceli autem obaleným červeným prachem od hranice Mexika do vnitrozemí, narazili jsme po pár mílích na policejní zátaras. Americké pasy našich dětí policisté přešli nevšímavě, ale naše řidičáky z Massachusetts vzbudily zájem. Poté, co vyšlo najevo, že nejsme občané USA, požadovali Zelenou kartu. Zatrnulo nám. Moje pořádkumilovná žena u sebe Zelenou kartu nenosí, aby si ji nepoškrábala. V Massachusetts kartu nikdo nevyžaduje, ale Massachusetts není Arizona. Policista, který vypadal jako plnokrevný mayský indián, nám sdělil, že karta je jediný doklad, který potvrzuje, že nejsme ilegální imigranti z Mexika a že bez ní dál nepojedeme. Já jsem se s kartou vytasil, ale i tak nás patnáct minut dusili a hrozili, že Renatu vsadí do místní věznice, kde může třicet dní čekat, než se soudce uvolí nahlédnout do její složky. Nakonec se mě zeptali, jestli je ta snědá žena s černými vlasy a divným přízvukem opravdu moje manželka. Chvíli jsem bojoval s pokušením prohlásit, že jsem tu stopařku nabral těsně za hranicemi, ale vyměkl jsem. V počítači si našli, že nám vláda udělila Zelenou kartu společně a milosrdně ji propustili.
Tento zážitek nám ozřejmil nedoceněný rozdíl mezi Massachusetts a jihozápadem USA. Přes Massachusetts neproudí do země tisíce ilegálních přistěhovalců. Z toho důvodu dnes Arizona funguje za legalistická laboratoř, kde zkoušejí mnoho přísných zákonů na potlačení imigrace. Od roku 2010 policisté musejí zkontrolovat imigrační doklady každému řidiči, který vzbudí pochyby a svém původu. Kolem zákona vypukla živá debata a nakonec spor řešil i nejvyšší soud. Ten části zákona zrušil, ale kontroly dokladů zůstávají v platnosti. Až pojedete do Organ Pipe parku, nezapomeňte si pas s platným vízem, abyste neskončili v nedobrovolném exilu v Mexiku.
Jestli jsem vás od návštěvy Arizony odradil, nezoufejte. Fascinující jsou i další státy USA, třeba Utah, Colorado, nebo New Hampshire. O tom však až někdy příště.
